IDEÁLY ŽENSKÉ KRÁSY – JAK SE MĚNILY V PRŮBĚHU LET?

Kypré tvary nebo vosí pas? Velká nebo malá ňadra? Dlouhovláska nebo střih na kluka?

Vnímaní krásy a jejich ideálů je velmi subjektivní záležitostí. To, co nám dnes připadá přitažlivé, je naprostým opakem toho, co společnost považovala za krásné v minulých letech. Ideálem krásy se zabývají básnicí a filozofové už po celá staletí, a proto bude téma hledání krásy aktuální v každé éře a nikdy na ni pravděpodobně nebude nalezena odpověď.

Nejenže se ideál ženské krásy měnil v času, ale závisel také na nárocích a potřebách, které s sebou konkrétní doba přinášela. Pokud vládl hladomor, lidem připadaly přitažlivé ženy s velkým bříškem, širokými stehny a bujným poprsím. Naopak v době sociální stability se lidé snažili být v kondici a štíhlí, a právě to bylo prototypem krásy ženy.

PRAVĚK

Jedním z prvních ideálů ženského těla je Věstonická venuše. Právě v pravěku se za důležité považovalo zachovat rod, a proto byly velká prsa, široká pánev, kypré břicho a pozadí považovány za ideál, a takto stavěné ženy byly oslavovány jako dárkyně lidského života.

STAROVĚK

Názory na krásu se ve starověku rozcházely. Při spojení egyptská kráska se všem jistě vybaví královna Kleopatra. A právě ona pro egypťany a starověk představovala vzor ženské krásy. Štíhlý dlouhý krk, úzká malá ramena, symetrický obličej a husté tmavé vlasy.

Ve starověkém Egyptě vládla symetrie a dokonalost, ale naopak v řekové se ještě drží ideálů známých z pravěku a ještě upřednostňovali ženy bujnějších křivek s velkými prsy a širokými a oblými boky.

STŘEDOVĚK

Ve středověku byl ideál ženské krásy upozaděn. Kvůli silnému vlivu křesťanství, byly ženy ve středověku považovány za nástroj ďábla, a proto se na ženu nehledělo jako na krásnou a ženy bývaly štíhlé s nevýraznými rysy, s plavými vlasy a plochým poprsím. Krásné ženy byly zobrazovány pouze v podobě světic či andělů.

RENESANCE A BAROKO

Renesanční a barokní ženy byly ozdobami svých mužů. Ideálem renesance a baroka se opět staly ženy plných tvarů, baculatých tváří, většího bříška a bujného poprsí deroucího se z těsných korzetů. Ženy také dbaly o co nejsvětlejší pleť a vlasy.

Tento vzhled byl opěvován až do konce 19. století, jelikož tvar přesýpacích hodin podtrhoval mateřskou roli ženy ve společnosti. Ženy svými přípravami trávily i několik hodin, avšak tato honba za krásou s sebou mnohdy přinášela až zdravotní rizika. Kvůli ideálu vosího pasu se ženy svazovaly právě do těsných korzetů, díky čemuž nemohly ani pořádně dýchat, a proto nebylo ani tak neobvyklé časté omdlévání.

20. STOLETÍ

Dynamické 20. století přineslo velké změny. V novověkém myšlení se tělo stalo nástrojem, kterým se dávalo najevo společenské postavení a kvalita života. Během 20. století také docházelo k významným změnám nejen ve společnosti, ale právě také ve vnímání ženské krásy. Začátkem století byla ideálem ženské krásy křehká, štíhlá dívka s plochou hrudí, bez výrazných ženských tvarů s krátkým sestřihem vlasů.

V polovině století se nakrátko dostávají do popředí ženské krásy opět bujné tvary, tvarované boky a výraznější pozadí avšak štíhlý pas. V této době byl ženské kráse přisuzován také atribut sex-appeal a největší ikonou a snem každého muže se stává Marylin Monroe. Její typický vzhled se stal charakteristickým pro toto období a stal se inspirací nejen ženám, ale i mnohým módním návrhářům.

Koncem století se začíná ideální ženská postava opět mění. Především vlivem emancipace se ženy svým vzhledem snaží podobat mužům. Zkracují se nejen sukně, ale také vlasy, postava je extrémně hubená.

80. a 90. léta 20. století se ženy snaží přiblížit ideálu modelek. Za kult krásy byla považována žena vyzáblá, plochá a bledá, jejíž tělesné proporce byly definovány mírami 90-60-90, výškou 170 centimetrů a co nejnižší váhou. Hubenost byla předpokladem úspěšnosti člověka, kvůli čemuž mnohé ženy zacházely až za své hranice a cesta za ideální postavou byla nezdravá a neprospěšná.

A JAK JE TOMU DNES?

V dnešní době je velmi zdůrazňovaná sebeláska a vnímání ideálů se tříští, jelikož dnes je za přitažlivou ženu považována spíše sebevědomá žena, která miluje své tělo takové, jaké je. Taková žena sama sebe vnímá jako svůj vlastní ideál a to mnohým připadá přitažlivější, než jakýkoli ideál z let minulých.

Ostatně to vidíme i na přehlídkových molech, kde se objevují nejen ženy vysoké, hubené s velkými kadeřemi, ale i ženy petite (ženy nízké), plus size (ženy kyprých tvarů) či ženy různých barev pleti.